Právní záchranná brzda – institut předběžného opatření
Smutný příběh s velmi tragickým koncem. Řeč je o případu osmatřicetileté ženy, které byl dnešním rozsudkem Krajského soudu v Praze uložen prozatím nepravomocný trest odnětí svobody v délce 20 let. Případ je popsán v článku na Novinkách.cz zde.
Obžalovaná se dle rozsudku předsedy senátu Roberta Pacovského dopustila zvlášť závažného zločinu vraždy svého šestiletého syna. Ponechme stranou těžko uvěřitelnou verzi obhajoby, která tvrdila, že se tak stalo „neúmyslně“ a šlo čistě o „zkratkovité jednání v afektu“. Je zarážející, že tato pozice nedoznala žádných změn ani poté, kdy byly soudem provedeny důkazy v podobě dopisů obžalované, v nichž popsala své úmysly a z nichž vyplývá zřejmá snaha pomstít se vraždou syna svému bývalému partnerovi, který se v téže době soudně domáhal svěření dítěte do své výhradní péče.
A tak ejhle – vedle rozmyslu další přitěžující okolnost, tentokrát ve formě zavrženíhodné pohnutky, byla na světě. Soudce Pacovský vše shrnul slovy: „Těžko si představit zavrženíhodnější pohnutku než mstu někomu, že mu usmrtím dítě“.
Nejednoho čtenáře článku o tomto zoufalém případu však musí napadnout myšlenka, zda a jak šlo smrti oběti zabránit.
Obžalovaná matka dítěte se prý cítila pod tlakem, neboť její bývalý partner a otec dítěte jí měl opakovaně „vyhrožovat sociálkou“ a podávat na ní trestní oznámení. Dle názoru soudu si obžalovaná mohla za svou situaci sama, neboť jak rozsudek uvádí, dlouhodobě nepracovala a svou mimořádně bezvýchodnou situaci nijak neřešila včetně nedostatku jídla či ošacení pro dítě. Obžalovaná měla milionové dluhy a pro jejich neplacení též vícero exekucí. (Je proto značně iluzorní představa, že obžalovaná uhradí otci dítěte přisouzených 650.000,- Kč za způsobenou nemajetkovou újmu.)
Ráda bych v této souvislosti upozornila na institut tzv. předběžného opatření, který je hojně využíván v případech péče o dítě a hrozby jejího zanedbání. Jak uvádí § 452 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ocitlo-li se nezletilé dítě ve stavu nedostatku řádné péče nebo je-li život dítěte, jeho normální vývoj nebo jiný důležitý zájem vážně ohrožen, soud předběžným opatřením upraví poměry dítěte na nezbytně nutnou dobu tak, že nařídí, aby dítě bylo umístěno ve vhodném prostředí.
Pakliže tedy rodič dítěte nabyde důvodné podezření, že péče o jeho dítě je u druhého rodiče zanedbávána nebo dokonce dítě ohrožuje na životě či zdraví, je třeba neprodleně jednat a obrazně řečeno zatáhnout za záchrannou brzdu. Tedy k příslušnému soudu směrovat návrh na nařízení předběžného opatření, na jehož základě bude v řádu několika málo dnů vydáno usnesení, kterým soud za předpokladu prokázání uváděných skutečností dítě umístí v jiném vhodném prostředí, nejčastěji u druhého z rodičů. Podávání trestních oznámení či pouhé „vyhrožování sociálkou“ bohužel v obdobných případech nepomůže.
Vždy doporučuji jakákoli podezření přímo konzultovat též s orgánem sociálně-právních ochrany dětí (OSPOD), který v rámci řízení před soudem následně vystupuje jako opatrovník dítěte hájící jeho práva a soud se obvykle jeho doporučeními řídí. Navíc OSPOD jako takový je obdařen pravomocí předběžná opatření soudu sám navrhovat.
Pakliže se vrátíme k popisovanému případu, měl by být nyní důkladně prošetřen postup, který tragédii předcházel a měly by tak být osvětleny příčiny toho, proč šestileté dítě nebylo zcela zbytečné násilné smrti z rukou své matky ušetřeno. Zvláště za situace, kdy náš právní řád na obdobné případy pamatuje. Nabízí se dvě možné odpovědi – buď nebylo dle logiky zákona postupováno a předběžné opatření nebylo vůbec navrhováno, nebo stát a státní úřady z důvodu podcenění celé situace zůstaly nečinné. Ani jedna z odpovědí bohužel není uspokojivá.