Náhrady škod souvisejících s krizovými opatřeními vlády
Článek reaguje na četné dotazy klientů, kteří v současné době zvažují vymáhání náhrady škod po státu vzniklých v souvislosti s krizovými opatřeními vlády proti koronaviru. Čerpáno je především z právní analýzy docenta Filipa Melzera, který se problematice náhrady škod dlouhodobě věnuje a na poli deliktního práva je uznávanou autoritou. Analýza vyšla v dubnovém čísle Bulletinu advokacie.
Odpovědnost za škodu podle krizového zákona je zakotvena v jeho § 36, dle kterého je nutné naplnit několikero základních předpokladů.
Předně se jedná o provedení krizového opatření, které má směřovat k řešení krizové situace. V našem případě se jedná o jednotlivá usnesení vlády o přijetí krizových opatření.
Druhým předpokladem je vznik škody, resp. majetkové újmy. Majetková újma je nahraditelná, kde tak stanoví občanský zákoník. Vzniká tak právo na náhradu jak skutečné škody, tak i ušlého zisku.
Potud je prozatím vše jasné a prvé dvě podmínky nebudou činit žádné praktické obtíže. Pes je však zakopán ve třetím předpokladu odpovědnosti za škody dle krizového zákona, a to v příčinné souvislosti mezi krizovým opatřením a vznikem majetkové újmy. Na řadu tak přichází kritérium objektivní přičitatelnosti, dle kterého jsou nahraditelné pouze ty škodní následky krizového opatření, které byly v době jeho provádění objektivně předvídatelné.
Do úvah tak nutně vstupuje průběh a účinky pandemie samotné, když skutečný stav je nezbytné srovnávat se stavem, jaký by zde hypoteticky byl, pokud by ke krizovému opatření nedošlo (nikoli se stavem před vznikem pandemie). Škoda tak musí být výsledkem jisté modelové situace, jak by se pravděpodobně krizová situace vyvíjela nebýt krizového opatření a jaký vliv by zaznamenal poškozený subjekt.
Pakliže si v roli poškozených představíme např. restaurační či hotelová zařízení, bude nutné zjistit, jak by se za situace trvající pandemie (!) vyvíjela jejich návštěvnost a zájem zákazníků, pokud by k zavedení krizového opatření vlády nedošlo. Na jedné straně by tak činnost subjektu nebyla omezována ze strany státu, ovšem velmi pravděpodobně by vzrostly počty nakažených, což by ve svém důsledku znamenalo nejen zmenšení množiny potenciálních klientů a zákazníků, ale taktéž limitaci provozu a počtu práceschopných zaměstnanců.
Je třeba upozornit, že veškeré důkazní břemeno ohledně vzniku škody leží na poškozeném subjektu, který tak bude muset soudu prokázat hypotetický modelový scénář, bez něhož nebude výše škody řádně prokázána a nároku vyhověno.
Nelze než doporučit pro případ vymáhání škody využít služeb zkušeného advokáta.
Pakliže svoji důvěru svěříte právě nám, budeme velmi rádi.